Pedagogický seminář MU a jeho účast ve sporech o charakter meziválečné pedagogiky

Polistopadová snaha navázat na meziválečné pedagogické myšlení není bez úskalí. Československo v roce 1918 zdědilo po Rakousku-Uhersku české školství v neutěšené situaci. Chyběly školní budovy, učitelé, nedostávalo se materiálního vybavení i flnačních prostředků. Úroveň základního a středního školního vzdělání byla v mnohonárodnostním státě značně rozdílná, jiná v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, jiná na Slovensku a na Podkarpatské Rusi. V této situaci bylo uskutečnění radikální národní školské reformy neobyčejně obtížný úkol. Samostatnou kapitolou meziválečné pedagogiky se stal zápas o charakter české pedagogiky, který byl poznamenám vypjatým společenským prostředím, národnostními třenicemi i spory mezi novými ideologiemi. Pedagogiku ovlivnily především střety mezi proudem pozitivistické a herbartovské pedagogiky, pragmatické a duchovědné pedagogiky, vědecké a tzv. nevědecké pedagogiky. Důležitou úlohu v něm sehráli členové Pedagogického semináře Masarykovy univerzity.