Psaní psychologických nálezů v klinické praxi

K hlavním úkolům psychologa v klinické praxi patří vedle provádění psychoterapie především provádění psychologického vyšetření, které má vyústit v sestavení psychologické zprávy, v napsání psychologického nálezu. Způsob psaní psychologických nálezů se u nás vyvíjel živelně, spoluurčován požadavky jednotlivých pracovišť i tím, co jednotliví psychologové na základě vlastního zaměření a znalostí nabídli. V souvislosti se zavedením výuky klinické psychodiagnostiky do rámce universitní výuky psychologie vznikla otázka, jakou formu psaní nálezů studentům nabídnout, jaké struktuře psychologické zprávy je učit. Při řešení této otázky jsme se rozhodli opřít se o analýzu rutinních nálezů klinických psychologů. V r. 1965 jsme pomocí rozsáhlé korespondence získali typické psychologické nálezy ze třiceti českých a slovenských klinických pracovišť, při čemž jsme dbali toho, aby materiál zahrnul nálezy ze všech pracovišť, jejichž psychodiagnostickou práci v oblasti klinické psychologie bylo možno považovat za významnou nebo osobitou. Provedli jsme analýzu a klasifikaci těchto nálezů, porovnali jsme naše poznatky s údaji v literatuře a na tomto podkladě jsme se pokusili vypracovat schéma pro psaní nálezu, kterého by bylo možno používat při studentských klinických stážích a praxích.