Název: Postavení šajcha v súfíjském řádu Naqšbandíja Haqqáníja
Zdrojový dokument: Sacra. 2009, roč. 7, č. 1, s. 39-57
Rozsah
39-57
-
ISSN1214-5351 (print)2336-4483 (online)
Trvalý odkaz (handle): https://hdl.handle.net/11222.digilib/118496
Type: Článek
Jazyk
Jazyk shrnutí
Licence: Neurčená licence
Upozornění: Tyto citace jsou generovány automaticky. Nemusí být zcela správně podle citačních pravidel.
Reference
[1] Abrahamov, B. 2003. Divine Love in Islamic Mysticism: The Teachings of al-Ghazali and al-Dabbagh. London: Routledge.
[2] Algar, H. 1990. "A brief history of the Naqshbandi order." In: Popovic, A. – Zarcone, T. (eds.), Naqshbandis. Istanbul: Isis, 9–49.
[3] Ansari, M. A. 1997. Sufism and Sharicah: A Study of Shaykh Ahmad Sirhindi's Effort to Reform Sufism. Leicester: The Islamic Foundation.
[4] Bayrak, T. (tr.) 2004. Ibn Arabi, the Tree of Being: An Ode to the Perfect Man. London: Archetype.
[5] Bírbalí, M.U. Inqiláb al-haqíqat. Lahore: Áftáb-i cÁlam Press.
[6] Bottcher A. 2000. The Naqshbandiyya in the United States.(tr. Adil James) Dostupné na: http://www.naqshbandi.org/naqshbandi.net/www/haqqani/features/naqshbandiyya_in_us.htm; [5.5.2009].
[7] Buehler, A.F. 1998. Sufi Heirs of the Prophet: The Indian Naqshbandiyya and the Rise of the Mediating Sufi Shaykh. Columbia: University of South Carolina Press.
[8] The Encyclopaedia of Islam I–XII, CD-ROM Edition 2004, Brill Academic Publishers.
[9] Le Gall, D. 2005. A culture of Sufism: Naqshbandīs in the Ottoman world, 1450–1700. Albany: State University of New York Press.
[10] Haar, J. G. J. 1992. Follower and Heir of the Prophet: Shaykh Ahmad Sirhindí (1564–1624) as Mystic. Leiden: Brill.
[11] al-Haqqani, N. A. 2002–2007. Liberating the soul: A guide for spiritual growth. Volumes I.– VI. Fenton: Islamic Supreme Council of America.
[12] al-Haqqani, N. A. 2008. Islam, la libertad de servir. Madrid: Manuscritos Editorial.
[13] al-Haqqani, N. A. 1998. Secret desires. London: Healing Hearts.
[14] Hrbek, I. 1972. Korán. Praha: Academia.
[15] al-Hujwírí, A. 1936. Kashf al-mahjúb. Abridged tr. R. A. Nicholson, London: G. M. S.
[16] Husayn, Z. 1984. cUmdat al-sulúk. Karachi: Ahmad Brothers Printers.
[17] cInáyatulláh, M. 1959 [1911]. Maqámát-i irshádiyya. Urdu translation by Muhammad Alláh Khán. Macárif-i cináyatiyya. Lahore: Muhammadí Press.
[18] Kabbani, H. M. 2006. The Sufi Science of Self-Realization: A Guide to the Seventeen Ruinous Traits, the Ten Steps to Discipleship and the Six Realities of the Heart. Louisville: Fons Vitae.
[19] Kabbani, H. M. 2004. Classical Islam and the Naqshbandi Sufi Tradition. Fenton: Islamic Supreme Coucil of America.
[20] Kropáček, L. 2008. Súfismus, dějiny islámské mystiky. Praha: Vyšehrad.
[21] Křížek, D. 2008. "Ibiza, dhikr s Naqšbandíjou Haqqáníjou." Nový Orient 63: 4, 34–37.
[22] Lindholm, Ch. 1998. "Prophets and pirs: charismatic islam in the Middle East and South Asia." In: Werbner, P. – Basu, H. (eds.), Embodying Charisma: Modernity, locality and the performance of emotion in Suficults. London: Routledge, s. 209–233.
[23] Meier, F. 1994. Zwei Abhandlungen über die Naqšbandiyya. Istanbul: Franz Steiner.
[24] Mendel, M. 1994. Islámská výzva. Z dějin a současnosti politického islámu. Brno: Atlantis.
[25] Metcalf, B. 1983. Moral Conduct and Authority: The Place of Adab in South Asian Islam. Los Angeles: University of California Press.
[26] Milson, M. (ed.) 1977. A Sufi Rule for Novices: Kitáb Adáb al-murídín of Abú al-Najíb al-Suhrawardí. An abridged translation and introduction. Cambridge: Mass.
[27] Netton, I. R. 1999. "The breath of felicity. Adab, ahwál and maqámát and Abú Najíb al-Suhrawardí." In: Lewisohn, L. (ed.), Classical Persian Sufism: from its origins to Rumi (700–1300). Oxford: Oneworld Publications, 457–482.
[28] Nicholson, R. A. 1921. Studies in Islamic Mysticism. Cambridge: Cambridge University Press.
[29] Nyksh, A. 2000. Islamic Mysticism: A Short History. Leiden: Brill.
[30] Ostřanský, B. 2008. Hledání skrytého pokladu, antologie komentovaných překladů ze středověkého arabského súfijského písemnictví. Praha: Orientální ústav AV ČR.
[31] Ostřanský, B. 2004. Dokonalý člověk a jeho svět v zrcadle islámské mystiky. Úradky Boží pro nápravu lidského království šajcha Muhjiddína ibn Arabího. Praha: Orientální ústav Akademie věd České republiky.
[32] Padwick, C. 1996. Muslim devotions: A study of prayer-manuals in common use. Oxford: Oneworld Publications.
[33] Posten, L. 1992. Islamic Dawah in the West: Muslim Missionary Activity and the Dynamics of Conversion to Islam. Oxford: Oxford university Press.
[34] al-Qur'án al-Karím 2006. Káhira: Maktabat aš-šurúq al-hawalíja.
[35] Qánúngú'í, Q. ?. Dhikr-i mubárak: mašá'ich-i sádát-i Makán Šaríf. Lahore: Muazzam Printers.
[36] Sacíd, A. 1893. Arbac anhar. Delhi: Matbac-i Mujtabá'í.
[37] Sheikh Muzaffar 1988. Irshad, wisdom of a sufimaster. (tr. Muhtar Holland). Warwick: Ashki Books.
[38] Schimmel, A. 1975. Mystical dimensions of islam. Chapel Hill: The University of North Carolina Press.
[39] Suhrawardí, Sh. 1939. cAwárif al-macárif. Cairo: cAlámiyya Press.
[40] Trimingham, J. S. 1971. The Sufi orders in Islam. Oxford: Clarendon Press.
[41] Valiuddin, M.?. Love of God: The Sufi Approach. Místo vydání a rok neudán, zpřístupněno 2007, Institut Dominicain D'etudes Orientales, Káhira.
[42] Vidich, A. W. 2000. "A Living SufiSaint: Shaykh Muhammad Nazi Adil al-Haqqani and the Naqshbandiyya Method of Self-Transformation." Dizertační práce, Berne University, 652 strany, samostatně nepublikováno. Vybrané části citovány v Kabbani, H.M. (2004): Classical Islam and the Naqshbandi SufiTradition. Fenton: Islamic Supreme Coucil of America, s. 551–653.
[43] Werbner, P. 2003. Pilgrims of Love: The Anthropology of a Global Sufi Cult. Bloomington: Indiana University Press.
[44] Werbner, P. – Basu, H. (eds.) (1998): Embodying Charisma: Modernity, locality and the performance of emotion in Sufi cults. London: Routledge.
[2] Algar, H. 1990. "A brief history of the Naqshbandi order." In: Popovic, A. – Zarcone, T. (eds.), Naqshbandis. Istanbul: Isis, 9–49.
[3] Ansari, M. A. 1997. Sufism and Sharicah: A Study of Shaykh Ahmad Sirhindi's Effort to Reform Sufism. Leicester: The Islamic Foundation.
[4] Bayrak, T. (tr.) 2004. Ibn Arabi, the Tree of Being: An Ode to the Perfect Man. London: Archetype.
[5] Bírbalí, M.U. Inqiláb al-haqíqat. Lahore: Áftáb-i cÁlam Press.
[6] Bottcher A. 2000. The Naqshbandiyya in the United States.(tr. Adil James) Dostupné na: http://www.naqshbandi.org/naqshbandi.net/www/haqqani/features/naqshbandiyya_in_us.htm; [5.5.2009].
[7] Buehler, A.F. 1998. Sufi Heirs of the Prophet: The Indian Naqshbandiyya and the Rise of the Mediating Sufi Shaykh. Columbia: University of South Carolina Press.
[8] The Encyclopaedia of Islam I–XII, CD-ROM Edition 2004, Brill Academic Publishers.
[9] Le Gall, D. 2005. A culture of Sufism: Naqshbandīs in the Ottoman world, 1450–1700. Albany: State University of New York Press.
[10] Haar, J. G. J. 1992. Follower and Heir of the Prophet: Shaykh Ahmad Sirhindí (1564–1624) as Mystic. Leiden: Brill.
[11] al-Haqqani, N. A. 2002–2007. Liberating the soul: A guide for spiritual growth. Volumes I.– VI. Fenton: Islamic Supreme Council of America.
[12] al-Haqqani, N. A. 2008. Islam, la libertad de servir. Madrid: Manuscritos Editorial.
[13] al-Haqqani, N. A. 1998. Secret desires. London: Healing Hearts.
[14] Hrbek, I. 1972. Korán. Praha: Academia.
[15] al-Hujwírí, A. 1936. Kashf al-mahjúb. Abridged tr. R. A. Nicholson, London: G. M. S.
[16] Husayn, Z. 1984. cUmdat al-sulúk. Karachi: Ahmad Brothers Printers.
[17] cInáyatulláh, M. 1959 [1911]. Maqámát-i irshádiyya. Urdu translation by Muhammad Alláh Khán. Macárif-i cináyatiyya. Lahore: Muhammadí Press.
[18] Kabbani, H. M. 2006. The Sufi Science of Self-Realization: A Guide to the Seventeen Ruinous Traits, the Ten Steps to Discipleship and the Six Realities of the Heart. Louisville: Fons Vitae.
[19] Kabbani, H. M. 2004. Classical Islam and the Naqshbandi Sufi Tradition. Fenton: Islamic Supreme Coucil of America.
[20] Kropáček, L. 2008. Súfismus, dějiny islámské mystiky. Praha: Vyšehrad.
[21] Křížek, D. 2008. "Ibiza, dhikr s Naqšbandíjou Haqqáníjou." Nový Orient 63: 4, 34–37.
[22] Lindholm, Ch. 1998. "Prophets and pirs: charismatic islam in the Middle East and South Asia." In: Werbner, P. – Basu, H. (eds.), Embodying Charisma: Modernity, locality and the performance of emotion in Suficults. London: Routledge, s. 209–233.
[23] Meier, F. 1994. Zwei Abhandlungen über die Naqšbandiyya. Istanbul: Franz Steiner.
[24] Mendel, M. 1994. Islámská výzva. Z dějin a současnosti politického islámu. Brno: Atlantis.
[25] Metcalf, B. 1983. Moral Conduct and Authority: The Place of Adab in South Asian Islam. Los Angeles: University of California Press.
[26] Milson, M. (ed.) 1977. A Sufi Rule for Novices: Kitáb Adáb al-murídín of Abú al-Najíb al-Suhrawardí. An abridged translation and introduction. Cambridge: Mass.
[27] Netton, I. R. 1999. "The breath of felicity. Adab, ahwál and maqámát and Abú Najíb al-Suhrawardí." In: Lewisohn, L. (ed.), Classical Persian Sufism: from its origins to Rumi (700–1300). Oxford: Oneworld Publications, 457–482.
[28] Nicholson, R. A. 1921. Studies in Islamic Mysticism. Cambridge: Cambridge University Press.
[29] Nyksh, A. 2000. Islamic Mysticism: A Short History. Leiden: Brill.
[30] Ostřanský, B. 2008. Hledání skrytého pokladu, antologie komentovaných překladů ze středověkého arabského súfijského písemnictví. Praha: Orientální ústav AV ČR.
[31] Ostřanský, B. 2004. Dokonalý člověk a jeho svět v zrcadle islámské mystiky. Úradky Boží pro nápravu lidského království šajcha Muhjiddína ibn Arabího. Praha: Orientální ústav Akademie věd České republiky.
[32] Padwick, C. 1996. Muslim devotions: A study of prayer-manuals in common use. Oxford: Oneworld Publications.
[33] Posten, L. 1992. Islamic Dawah in the West: Muslim Missionary Activity and the Dynamics of Conversion to Islam. Oxford: Oxford university Press.
[34] al-Qur'án al-Karím 2006. Káhira: Maktabat aš-šurúq al-hawalíja.
[35] Qánúngú'í, Q. ?. Dhikr-i mubárak: mašá'ich-i sádát-i Makán Šaríf. Lahore: Muazzam Printers.
[36] Sacíd, A. 1893. Arbac anhar. Delhi: Matbac-i Mujtabá'í.
[37] Sheikh Muzaffar 1988. Irshad, wisdom of a sufimaster. (tr. Muhtar Holland). Warwick: Ashki Books.
[38] Schimmel, A. 1975. Mystical dimensions of islam. Chapel Hill: The University of North Carolina Press.
[39] Suhrawardí, Sh. 1939. cAwárif al-macárif. Cairo: cAlámiyya Press.
[40] Trimingham, J. S. 1971. The Sufi orders in Islam. Oxford: Clarendon Press.
[41] Valiuddin, M.?. Love of God: The Sufi Approach. Místo vydání a rok neudán, zpřístupněno 2007, Institut Dominicain D'etudes Orientales, Káhira.
[42] Vidich, A. W. 2000. "A Living SufiSaint: Shaykh Muhammad Nazi Adil al-Haqqani and the Naqshbandiyya Method of Self-Transformation." Dizertační práce, Berne University, 652 strany, samostatně nepublikováno. Vybrané části citovány v Kabbani, H.M. (2004): Classical Islam and the Naqshbandi SufiTradition. Fenton: Islamic Supreme Coucil of America, s. 551–653.
[43] Werbner, P. 2003. Pilgrims of Love: The Anthropology of a Global Sufi Cult. Bloomington: Indiana University Press.
[44] Werbner, P. – Basu, H. (eds.) (1998): Embodying Charisma: Modernity, locality and the performance of emotion in Sufi cults. London: Routledge.