Možnosti a limity využití berní ruly jako prostředku poznání sítě vodních mlýnů západního a jihozápadního Plzeňska

Předmětem příspěvku je zhodnocení možností studia předbělohorských vodních mlýnů ve vybraných regionech ležících západně a jihozápadně od Plzně zapsaných v berní rule plzeňského kraje. Na základě vybraných analýz dat dotýkajících se mlýnských objektů získaných ze jmenovaného písemného pramene byla zjištěna nerovnoměrná distribuce mlýnských děl na počátku druhé poloviny 17. století. Pozoruhodná absence těchto objektů se objevila v údolí významnějšího levobřežního přítoku Mže – Hamerského potoka, v jehož blízkosti se nalézají sídla od středověku. Data z urbářů datovaných k letům 1555 a 1666 a údaje z tereziánského katastru, sloužící jako komparační materiál, prokázala rovnoměrnější obraz rozložení mlýnů před vznikem berní ruly i po jejím vydání. Tato skutečnost otvírá diskusi příčin zjištěného stavu a nabádá k objektivní kritice pramenů užívaných v archeologii.

This contribution summarises a study of watermills in the period preceding the Battle of White Mountain (1620) in selected areas west and south-west of Plzeň, as listed in the tax register of the Plzeňsko region. Selected analysis of watermills from this register has disclosed an uneven distribution of them in the second half of the 17th century. A remarkable absence of watermills occurs in the valley of Hamerský potok, an important left-bank tributary of the River Mže, the vicinity of which has been settled since the Middle Ages. Data from town registers dated 1555 and 1666 and those from the Theresian Cadastre serving as comparator material have shown a more even distribution of watermills before the existence of the tax register and after its issue. This opens up discussion of reasons underlying this situation and invites objective criticism of certain sources used in archaeology.