Název: The exhibition – a place of limited dialogue
Zdrojový dokument: Museologica Brunensia. 2012, roč. 1, č. 1 (Podzim 2012), s. 14-17
Rozsah
14-17
-
ISSN1805-4722 (print)2464-5362 (online)
Trvalý odkaz (handle): https://hdl.handle.net/11222.digilib/131350
Type: Článek
Jazyk
Licence: Neurčená licence
Upozornění: Tyto citace jsou generovány automaticky. Nemusí být zcela správně podle citačních pravidel.
Abstrakt(y)
"Muzeum dialogu" má mnoho významů. Kdo komunikuje s kým? Vzácně kurátor přímo s návštěvníkem, možná návštěvníci, inspirováni výstavou, mezi sebou. Může být využití interaktivních prvků na výstavě nazváno "dialogem" nebo je to prostě jen modernější a aktivnější prostředek než text, který tak trochu evokuje "reakci"? Nicméně hlavním tématem není dialog, ale jednostranná komunikace od kurátora k návštěvníkům skrz výstavu; zpětná vazba je možná jen vzácně. Taková jednostranná a nepřímá komunikace informací je rozšířená v čase, neboť výstava žije jen tehdy, když je navštěvována, třeba i roky od uvedení. Můžeme toto nazývat "druhým stupněm komunikace"?
"Dialogic museum" has many meanings. Who communicates with whom? Rarely the curator directly with the visitor, maybe the visitors among themselves, inspired by the exhibition. Can the use of interactive exhibition elements be called a real "dialogue" or is it simply a more modern and more active means than a text which evokes also a kind of "response"? The main issue, however, is not a dialogue but a one way communication from the curator to the visitors through the exhibition; a feedback is rarely possible. Such an unilateral and indirect communication of information is dilated in the time since the exhibition comes to life only when it is visited, maybe years after its creation. Can we call this a "second degree communication"?
Note
Pod názvem: What is the dialogic museum? Is it a museum which dialogues with its visitors? Is it a museum which provokes dialogues between visitors?