Lawrence Oates dává svůj život

"Jdu na chvíli ven a možná se zdržím," měl říci kapitán Oates (Scott, 1912), opustit stan a nikdy se nevrátit. Měl mít vážně omrzlé nohy, měl ztrácet síly rychleji než ostatní. Údajně žádal, aby byl ponechán svému osudu. Ostatní to odmítli, a proto odešel sám. Scott (1912) napsal, že věděli, že jde Oates na smrt, že to byl skutečný anglický gentleman. V diskusích o eutanazii je zmiňován argument, že je-li smrt na požádání povolena, mohou lidé dojít k závěru, že mají nejen právo, ale dokonce i povinnost zemřít, a to by byl nepřípustný výsledek. Povinnost zemřít je chápána jako něco nepřijatelného, nepřipustitelného. Nicméně existují případy, ve kterých tuto povinnost připouštíme. Oates opustil stan, odešel zemřít, protože kdyby zůstal, měli by ostatní velmi malou, žádnou, šanci na přežití. Nebyli schopni ho opustit, on je ale opustit musel. Zdá se tak, že měl povinnost zemřít. Stejně tak horolezci při pádu odříznou raději sami sebe, než aby vystavili riziku ostatní. Existují čtyři základní a obecné motivy, které jsou spojeny s rozhodnutím zemřít (Warnock, 2008). Lze je také rozdělit do dvou skupin: pro smrt se rozhodujeme ve vztahu k sobě, s ohledem k bolesti nebo s ohledem k důstojnosti, a ve vztahu k druhým, s ohledem ke svým blízkým nebo s ohledem ke společnosti. Pokud samotný člověk nechápe svůj život jako nejvyšší a nezpochybnitelnou hodnotu, pokud si nemyslí, že se může rozhodovat bez ohledu ke komukoli jinému, k čemukoli jinému, pak lze ukázat, že jsou chvíle, kdy máme povinnost zemřít. Máme povinnost zemřít, abychom uchránili právě to, o čem si myslíme, že je významnější než náš život, ať už se jedná o životy jiných lidí, či představu o nás samotných. Povinnost zemřít se tak nezdá jako něco, co by mělo zakládat důvody pro odmítnutí eutanazie, není něčím nepřípustným nebo nepřijatelným.

"I am just going outside and may be some time," said captain Oates leaving the tent to never come back. He supposed to have serious frostbites. He supposed to be losing his energy much faster than others. He asked to be left to his destiny, yet others refused. That is why he left alone. Scott wrote to his diary, that they knew Oates was walking to his death, that he was a brave man and an English gentleman. Can we have a duty to die? Is it possible for euthanasia to be not merely option but a duty? In discussion about euthanasia it is argued, that if we accept euthanasia, right to die can become a duty to die and this result is unwanted. Duty to die is something what is not acceptable, what is somehow wrong. Yet there are examples when duty to die is accepted. Oates left the tent and he went to death. Because he knew that if he stayed, the possibility for others to be saved, would be much lower (or there would be no chance at all). They could not left him behind, but he had to left them. It seems that he had duty to die. It is same when climber fall of and cut the rope, because he don't want to risk other's lives. There are four main motives connected with decision to die (Warnock, 2008). These motives can be divided into two groups; thus we chose death with regards to ourselves, in relation to pain or to dignity, and we chose death with regards to others, in relation to our close-ones or society. If man himself does not regard his own life as the highest and undisputable value, if he does not think that he may act regardless to others or to something else, than there could be moments when he has a duty to die. We have duty to die because we want to protect somebody or something, which is more valuable for us than our lives, and this could be lives of others or even the image of ourselves. Duty to die is not a reasons for rejecting euthanasia, it is not something unwanted or unacceptable.