"L'homme inutile" dans les littératures tchèque et polonaise à la fin du XIXe siècle : comparaison à partir des différences

Název: "L'homme inutile" dans les littératures tchèque et polonaise à la fin du XIXe siècle : comparaison à partir des différences
Variantní název:
  • "Useless hero" in the Czech and Polish literatures at the end of the nineteenth century : comparison based on the differences
  • "Zbytečný hrdina" v české a polské literatuře koncem 19. století : srovnání na základě rozdílů
Zdrojový dokument: Slavica litteraria. 2015, roč. 18, č. 1, s. [125]-137
Rozsah
[125]-137
  • ISSN
    1212-1509 (print)
    2336-4491 (online)
Type: Článek
Jazyk
Licence: Neurčená licence
Přístupová práva
přístupné po uplynutí embarga
 

Upozornění: Tyto citace jsou generovány automaticky. Nemusí být zcela správně podle citačních pravidel.

Abstrakt(y)
« L'homme inutile » apparaît dans diverses conceptions, surtout à partir du romantisme, et joue un rôle complexe dans leurs positions respectives, surtout par rapport à ce qui est connu comme « l'improductivité slave » – et qui est parfois considéré comme un trait de leur caractère. Pas nécessaire de s'interroger sur des « hommes inutiles » qui peuplent, à la fin du XIX^e siècle, toutes les littératures. Huysmans l'a caricaturé, d'une façon nuancée, dans Des Essaintes, Bourguet l'a montré comme une spéculation sans amour… Peut-on parler alors d'une « l'improductivité slave » ? Les deux auteurs, Zeyer et Sienkiewicz, presque de la même génération, écrivent leurs oeuvres plus ou moins simultanément. Sienkiewicz montre Płoszowski, dans son roman/Sans dogme, /comme un être dé¬raciné,« homme inutile » qui dépérit tristement. En revanche, les romans /Jan Maria Plojhar /et /la Maison A l'étoile qui se noie /de Zeyer décriventdes« ratés », qui essaient vainement d'échapper à leur sort. « L'homme inutile » peut encore ressurgir dans la littérature polonaise (quoique l'auteur le « condamne » à la fin). La littérature tchèque s'éloigne de ce concept – en mettant une distance entre « l'improductivité slave » et l'activité – souvent tragique – de ses héros littéraire.
The "useless hero" is associated with many and various literary characters which appear in all literatures, chiefly since the romantic era, and which change according to the evolution of aesthetic and ethical conceptions. In Slav novels they are often connected with the conception of "Slav unproductiveness" and can be evaluated as a trait of their specificity, justifying their particular position in the context of European literatures. At the end of the nineteenth century the "useless hero" who appears in the novels of Sienkiewicz and Zeyer is very different from the figure of Des Esseintes of Huysmans's novel or that of Greslou known from the novel by Bourget. The Slav "useless heroes" are not aesthetic or scientific speculators but complicated, deceived and disappointed men of feeling, unable to accomplish any projects. But the heroes of Zeyer and Sienkiewicz do not behave in the same way. The "Slav unproductiveness" perhaps influences the destiny of Płoszowski, whereas Plojhar and Rojko try, though vainly, to accomplish something. The position of the "useless hero" in Czech and Polish novels appears as a specific feature of Slav literatures, but the differences between them indicate that the specificity is complex.
"Zbytečný hrdina" je spojován s mnoha různými postavami, které se objevují ve všech literaturách, především od dob romantismu, a které se proměňují s vývojem estetických a etických konceptů. Ve slovanských románech jsou často spojováni s pojmem "slovanská nevýkonnost", kterou je možno chápat jako jejich specifickou charakteristiku, jež ospravedlňuje jejich zvláštní postavení v kontextu evropských literatur. Koncem 19. století je "zbytečný hrdina", tak jak se objevuje v románech Sienkiewiczových a Zeyerových, velmi odlišný od postavy Des Esseintes z Huysmansova románu nebo od postavy Gresloua, známého z románu Bourgetova. Slovanští "zbyteční hrdinové" nejsou ani estétští ani vědečtí hloubavci, ale složité osobnosti, oklamaní a zklamaní citliví lidé, kteří nejsou schopni nic vykonat. Avšak Sienkiewiczovi a Zeyerovi hrdinové se nechovají stejným způsobem. "Slovanská nevýkonnost" má možná vliv na osud Płoszowského, kdežto Plojhar a Rojko se pokoušejí něčeho dosáhnout, i když marně. Postavení "zbytečného hrdiny" v českých a polských románech se jeví jako charakteristický rys slovanských literatur, ale rozdíly mezi nimi naznačují, že tato specifičnost je složitá.
Reference
[1] KREJČÍ, Karel: Bourgetův "Žák" a Hackenschmid. In: Česká literatura a kulturní proudy evropské. Praha: Československý spisovatel, 1975, p. 358–367.

[2] KREJČÍ, Karel: Polská literatura ve vírech revoluce. Praha: Orbis, 1949.

[3] POSPÍŠIL, Ivo: Plynutí a událost (K "filozofii" ruského románu). In: POSPÍŠIL, Ivo: Ruský román znovu navštívený. Brno: Akademické nakladatelství CERM – NAUMA, 2005, p. 79–83.

[4] RIEDLBAUCHOVÁ, Tereza: Julius Zeyer a jeho vztah k francouzské kultuře. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2010.

[5] SIENKIEWICZ, Henryk: Bez dogmatu. Warszawa: Biblioteka Narodowa, 2002.

[6] VOISINE-JECHOVA, Hana: Kulturní společenství Slovanů. In: Slavistika dnes. Kolektivní monografie. Ed. Ivo Pospíšil. Brno: Masarykova univerzita, 2008, p. 197–205.

[7] VOISINE-JECHOVA, Hana: Lecture comme recherche problématique de soi. Des Esseintes et ses semblables tchèques. In: L'écrivain et son critique: une fratrie problématique. Sous la direction de Philippe Chardin et Marjorie Rousseau, Editions KIMÉ, Paris, 2014, p. 117–127.

[8] WOLLMAN, Frank: Slovesnost Slovanů. Praha: Vesmír, 1928.

[9] ZELENKA, Miloš: Literární věda a slavistika. Praha: Academia, 2002.

[10] ZEYER, Julius: Dům U tonoucí hvězdy. Praha: Československý spisovatel, 1957.

[11] ZEYER, Julius: Jan Maria Plojhar. Praha: SNKLU, 1964.