Název: Tři tváře románové moderny, aneb, ruský model v světové literatuře
Zdrojový dokument: Новая русистика. 2016, roč. 9, č. 2, s. 186-191
Rozsah
186-191
-
ISSN1803-4950 (print)2336-4564 (online)
Trvalý odkaz (handle): https://hdl.handle.net/11222.digilib/136072
Type: Recenze
Jazyk
Licence: Neurčená licence
Reviewed work
Злочевская, А. В. Три лика мистической метапрозы XX века: Герман Гессе - Владимир Набоков - Михаил Булгаков. Санкт-Петербург: Супер Издательство, 2016.
Upozornění: Tyto citace jsou generovány automaticky. Nemusí být zcela správně podle citačních pravidel.
Reference
[1] BĚLORUSEC, A. (1988): Zájem o nekonečno. Světová literatura 1988, č. 3, s. 217–228. (Přel. I. Pospíšil.)
[2] POSPÍŠIL, I. (1984): Tvar a funkce metarománu. Světová literatura 1984, č. 3, s. 251–253.
[3] POSPÍŠIL, I. (1985): Idyla, elegie, kronika a moderní literatura. In: SPFFBU, D 32, s. 197–201.
[4] POSPÍŠIL, I. (1986): Labyrint kroniky. Brno.
[5] POSPÍŠIL, I. (1987): Der Metaroman und seine Elemente in der sozialistischen Literatur. Zeitschrift für Slawistik 1987, Heft, č. 2, s. 268–275.
[6] POSPÍŠIL, I. (1992): Smysl i kontekst žanrovoj konvergencii mifa i chroniki. Zagadnienia rodzajów literackich 1992, č. 2, s. 69–77.
[7] POSPÍŠIL, I. (1999): Paradoxes of Genre Evolution: the 19th-Century Russian Novel. Zagadnienia rodzajów literackich, 1999, č. 1–2 (83–84), s. 25–47.
[8] POSPÍŠIL, I. (2000a): K nekotorym specifičeskim čertam razvitija russkoj literatury. In: Slavica litteraria X 3, s. 29–42.
[9] POSPÍŠIL, I. ,(2000b): Poetika a žánrotvorné prostředky předstírání a zastírání jako pramen směšnosti u Martina Nezvala (Obsluhoval jsem prezidentova poradce, 1993; Premiér a jeho parta, 1994). In: GAJDA, S., BRZOZOWSKA, D. (red.): Świat humoru. Opole, s. 477–484.
[10] POSPÍŠIL, I. (2001): Humor jako mobilizace psychiky, potencialita, zmarňování, přesah a nebezpečí (Sedmý životopis Oty Filipa a jeho předchůdci). Stylistyka X, Opole 2001, s. 33–46.
[11] POSPÍŠIL, I. (2005a): Moderní (románová) kronika jako umělecká forma. In: Filolohìčnì semìnary. Chudožnja forma, vypusk 8. Kyjiv, s. 68–74.
[12] POSPÍŠIL, I. (2005b): Plynutí a událost (K "filozofii" ruského románu). Slovak Review XIV, 2005, č. 1, s. 14–22.
[13] POSPÍŠIL, I. (2005c): Problémy literární evoluce a slovanské literatury. In: SPFFBU, V 8, s. 91–101.
[14] POSPÍŠIL, I. (2006): Hravost a askeze v literatuře a společnosti (pět českých novel na přelomu epoch). In: PAVERA, L. (red.): Homo ludens v literatuře. Opava, s. 21–27.
[15] POSPÍŠIL, I. (2011): Několik jakoby méně obvyklých poloh humoru v literatuře. In: WALDNEROVÁ, J. (ed.): Poetika humoru. Vedecký zborník. Nitra, s. 174–186.
[16] POSPÍŠIL, I. (2015): Problema èvoljucionnoj modeli russkoj literatury. In: Na forpostach teorii i istorii klassičeskoj russkoj literatury. Colloquia Litteraria Sedlcensia XX. Siedlce, s. 7–32.
[17] ZLOČEVSKAJA, A. V. (2016): Tri lika mističeskoj metaprozy XX veka: German Gesse — Vladimir Nabokov — Michail Bulgakov. Sankt-Peterburg.
[2] POSPÍŠIL, I. (1984): Tvar a funkce metarománu. Světová literatura 1984, č. 3, s. 251–253.
[3] POSPÍŠIL, I. (1985): Idyla, elegie, kronika a moderní literatura. In: SPFFBU, D 32, s. 197–201.
[4] POSPÍŠIL, I. (1986): Labyrint kroniky. Brno.
[5] POSPÍŠIL, I. (1987): Der Metaroman und seine Elemente in der sozialistischen Literatur. Zeitschrift für Slawistik 1987, Heft, č. 2, s. 268–275.
[6] POSPÍŠIL, I. (1992): Smysl i kontekst žanrovoj konvergencii mifa i chroniki. Zagadnienia rodzajów literackich 1992, č. 2, s. 69–77.
[7] POSPÍŠIL, I. (1999): Paradoxes of Genre Evolution: the 19th-Century Russian Novel. Zagadnienia rodzajów literackich, 1999, č. 1–2 (83–84), s. 25–47.
[8] POSPÍŠIL, I. (2000a): K nekotorym specifičeskim čertam razvitija russkoj literatury. In: Slavica litteraria X 3, s. 29–42.
[9] POSPÍŠIL, I. ,(2000b): Poetika a žánrotvorné prostředky předstírání a zastírání jako pramen směšnosti u Martina Nezvala (Obsluhoval jsem prezidentova poradce, 1993; Premiér a jeho parta, 1994). In: GAJDA, S., BRZOZOWSKA, D. (red.): Świat humoru. Opole, s. 477–484.
[10] POSPÍŠIL, I. (2001): Humor jako mobilizace psychiky, potencialita, zmarňování, přesah a nebezpečí (Sedmý životopis Oty Filipa a jeho předchůdci). Stylistyka X, Opole 2001, s. 33–46.
[11] POSPÍŠIL, I. (2005a): Moderní (románová) kronika jako umělecká forma. In: Filolohìčnì semìnary. Chudožnja forma, vypusk 8. Kyjiv, s. 68–74.
[12] POSPÍŠIL, I. (2005b): Plynutí a událost (K "filozofii" ruského románu). Slovak Review XIV, 2005, č. 1, s. 14–22.
[13] POSPÍŠIL, I. (2005c): Problémy literární evoluce a slovanské literatury. In: SPFFBU, V 8, s. 91–101.
[14] POSPÍŠIL, I. (2006): Hravost a askeze v literatuře a společnosti (pět českých novel na přelomu epoch). In: PAVERA, L. (red.): Homo ludens v literatuře. Opava, s. 21–27.
[15] POSPÍŠIL, I. (2011): Několik jakoby méně obvyklých poloh humoru v literatuře. In: WALDNEROVÁ, J. (ed.): Poetika humoru. Vedecký zborník. Nitra, s. 174–186.
[16] POSPÍŠIL, I. (2015): Problema èvoljucionnoj modeli russkoj literatury. In: Na forpostach teorii i istorii klassičeskoj russkoj literatury. Colloquia Litteraria Sedlcensia XX. Siedlce, s. 7–32.
[17] ZLOČEVSKAJA, A. V. (2016): Tri lika mističeskoj metaprozy XX veka: German Gesse — Vladimir Nabokov — Michail Bulgakov. Sankt-Peterburg.