K poválečnému vývoji polské prózy

Prozaici Igor Newerly (1903–1987), Stanisław Dygat (1914–1978), Julian Kawalec (1916–2014) a Tadeusz Nowak (1930–1991) podstatnou měrou ovlivnili dějiny a vývoj polské prózy v poválečném období. Prozaická tvorba každého z nich je přitom odlišná, a to z hlediska tematiky i tvaru. Navíc někteří z těchto autorů poměrně často a významně zasahovali i do jiných slovesných oblastí – např. Julian Kawalec a Tadeusz Nowak byli pozoruhodnými básníky. Každý z nich byl jistou měrou ovlivněn socialistickým realismem, avšak toto ovlivnění bylo jednak částečné, jednak krátkodobé. V tomto materiálu se soustředíme na klíčové texty všech čtyř prozaiků, na jejich případná specifika a pozici, jež zaujímají v rámci tvorby daného autora.

Prose writers Igor Newerly (1903–1987), Stanisław Dygat (1914–1978), Julian Kawalec (1916–2014) and Tadeusz Nowak (1930–1991) significantly influenced the history and development of Polish prose in the post-war period. Each of them is different, both thematically and formally. In addition, some of them also covered other literary areas – Julian Kawalec and Tadeusz Nowak, for example, were remarkable poets. Each of them was to some extent influenced by socialist realism, but this influence was both partial and short-lived. In this material, we focus on the key texts of all four prose writers, on their possible specifics and position within the entire work of the author.