Antropologie a literatura: svody a úskalí

Autor přítomného článku se zabývá působením a vlivem antropologie na výzkum literatury v současnosti a hovoří o svodech a úskalích tohoto využití jako holistického metodologického nástroje. Z tohoto stanoviska autor odmítá pojem "antropologická literární věda" a dává přednost pojmu "antropologie literatury" jako specifickému odvětví kulturní antropologie jako sociologie nebo filozofie literatury. Antropologie – pokud má mít integrující roli – musí nejen integrovat, ale také přijímat nové věci do své vlastní struktury, i když by to mohlo znamenat hrozbu rozostření a disperze. To je proces nedávného "zliterárnění" filozofie, historie, sociologie, psychologie atd. Právě na tomto základě bychom měli mluvit o antropologizaci literární vědy, jež by se mohla spojovat s "novou filologií" jako integrujícím celkem lingvistiky a literární vědy.

The author of the present article deals with the impact and influence of anthropology upon the research of literature nowadays; he speaks about the allurements and pitfalls of its application as a holistic methodological tool. From this standpoint the author rejects the notion "anthropological literary criticism" preferring that of the "anthropology of literature" as a specific branch of cultural anthropology such as sociology or philosophy of literature. Anthropology – if it shall have the integrating role – has not only to integrate, but also to accept new things into its own structure though it could mean the threat of its defocusing and dispersion. This is the process of the recent "literarization" of philosophy, history, sociology, psychology etc. On this very basis we could speak of the anthropologization of literary criticism which can be linked with new attempts at the "new philology" as an integrating body of linguistics and literary criticism.