Název: Titivillus in learned circles at the University of Prague at the beginning of the 15th century
Zdrojový dokument: Graeco-Latina Brunensia. 2020, roč. 25, č. 1, s. 101-112
Rozsah
101-112
-
ISSN1803-7402 (print)2336-4424 (online)
Trvalý odkaz (DOI): https://doi.org/10.5817/GLB2020-1-8
Trvalý odkaz (handle): https://hdl.handle.net/11222.digilib/142625
Type: Článek
Licence: CC BY-SA 4.0 International
Upozornění: Tyto citace jsou generovány automaticky. Nemusí být zcela správně podle citačních pravidel.
Abstrakt(y)
The demon named Titivillus has appeared in collections of exempla all across Europe since the 13th century. In these exempla, he is described as a demon who records the inattentiveness and laziness of clergy during church services. Outside the context of exempla, he is found in the literary production of scholars at the University of Prague at the beginning of the 15th century, especially in the works of Jan Hus. The aim of this paper is to describe the occurrence of the term "Titivillus" and its meaning in the context of this period.
Note
This article was supported by Czech Science Foundation grant no. GA17-15433S "Jan Hus a husitská literatura pro 21. století".
Reference
[1] Dictionary of Medieval Latin from British Sources – online. (2019). Turnhout: Brepols [retrieved 15.04.2020 from: http://www.brepols.net/Pages/BrowseBySeries.aspx?TreeSeries=DMLBS-O].
[2] Drogin, M. (1989). Medieval Calligraphy: Its History and Technique (Lettering, Calligraphy, Typography). New York: Dover Publications.
[3] Eršil, J., & Silagi, G. (Eds.). (2010). Jan Hus: Defensio libri De Trinitate. In Polemica (CCCM, 238; MIHOO, 22; pp. 39–56). Turnhout: Brepols.
[4] Flajšhans, W., & Komínková, M. (Eds.). (1900). Jan Hus: Super IV Sententiarum. Praha: Verlag von Jos. R. Vilímek.
[5] Guilelmus Alvernus (1674). De universo. In Guilielmi Alverni episcopi Parisiensis ... Opera omnia (Tom. II; pp. 593–1074). Parisiis: Dionysius Thierry.
[6] Jennings, M. (1974). From demon to Tutivillus. Studies in Philology, 5, 1–96.
[7] Kejř, J. (1971). Kvodlibetní disputace na Pražské univerzitě. Praha: Universita Karlova.
[8] Longère, J. (Ed.). (2013). Iacobus de Vitriaco: Sermones vulgares vel ad status (Tom. I.; CCCM, 255). Turnhout: Brepols.
[9] Loserth, J. (Ed.). (1887). John Wycliffe: Sermones. London: Trübner.
[10] Lukšová, Z. (Ed.). (2017). Jan Hus: Sermo synodalis. In Z. Lukšová, Synodální kázání Jana Husa Diliges Dominum Deum (pp. 137–185). Diss. Brno – Erlangen: Masarykova univerzita – FriedrichAlexander-Universität Erlangen–Nürnberg.
[11] Mazalová, L. (2015). Eschatologie v díle Jana Husa. Brno: Masarykova univerzita.
[12] Montañés, J. G. (2018). Titivillus. Il demone dei refusi. Perugia: Graphe.it [retrieved 15.04.2020 from: https://www.graphe.it/scheda-ebook/julio-ignacio-gonzales-montanes/titivillus-9788893720427-554705.html (without pagination)].
[13] Nechutová, J. (2016). De non comburendo libros. Stylistické a rétorické prostředky Husovy polemiky. In E. Doležalová, & P. Sommer (Eds.), Středověký kaleidoskop pro muže s hůlkou; věnováno Františku Šmahelovi k životnímu jubileu (pp. 151–161). Praha: Lidové noviny.
[14] Nösges, N., & Schneider, H. (Eds.). (2009). Caesarius von Heisterbach: Dialogus Miraculorum – Dialog über die Wunder (FC, 86). Turnhout: Brepols.
[15] Podlaha, A. (1922). Soupis rukopisů metropolitní knihovny pražské, Druhá část: F-P. Praha: Česká akademie věd a umění.
[16] Ryba, B. (Ed.). (1948). Jan Hus: Quodlibet. Praha: Orbis.
[17] Šmahel, F. (2016). Alma mater Pragensis. Studie k počátkům Univerzity Karlovy. Praha: Karolinum.
[18] Titivillus. Wikipedia Contributors [retrieved in September 2019 from https://en.wikipedia.org/wiki/Titivillus].
[19] Walther, H. (1964). Proverbia sententiaeque Latinitatis medii aevi. Lateinische Sprichwörter und Sentenzen des Mittelalters in alphabetischer Anordnung (Teil 2). Göttingen: Vandenhoeck & Ruprecht.
[20] Zachová, J. (Ed.). (2011). Dicta de tempore Magistro Iohanni Hus attributa (CCCM, 239; MIHOO 26 A / Dubia). Turnhout: Brepols.
[2] Drogin, M. (1989). Medieval Calligraphy: Its History and Technique (Lettering, Calligraphy, Typography). New York: Dover Publications.
[3] Eršil, J., & Silagi, G. (Eds.). (2010). Jan Hus: Defensio libri De Trinitate. In Polemica (CCCM, 238; MIHOO, 22; pp. 39–56). Turnhout: Brepols.
[4] Flajšhans, W., & Komínková, M. (Eds.). (1900). Jan Hus: Super IV Sententiarum. Praha: Verlag von Jos. R. Vilímek.
[5] Guilelmus Alvernus (1674). De universo. In Guilielmi Alverni episcopi Parisiensis ... Opera omnia (Tom. II; pp. 593–1074). Parisiis: Dionysius Thierry.
[6] Jennings, M. (1974). From demon to Tutivillus. Studies in Philology, 5, 1–96.
[7] Kejř, J. (1971). Kvodlibetní disputace na Pražské univerzitě. Praha: Universita Karlova.
[8] Longère, J. (Ed.). (2013). Iacobus de Vitriaco: Sermones vulgares vel ad status (Tom. I.; CCCM, 255). Turnhout: Brepols.
[9] Loserth, J. (Ed.). (1887). John Wycliffe: Sermones. London: Trübner.
[10] Lukšová, Z. (Ed.). (2017). Jan Hus: Sermo synodalis. In Z. Lukšová, Synodální kázání Jana Husa Diliges Dominum Deum (pp. 137–185). Diss. Brno – Erlangen: Masarykova univerzita – FriedrichAlexander-Universität Erlangen–Nürnberg.
[11] Mazalová, L. (2015). Eschatologie v díle Jana Husa. Brno: Masarykova univerzita.
[12] Montañés, J. G. (2018). Titivillus. Il demone dei refusi. Perugia: Graphe.it [retrieved 15.04.2020 from: https://www.graphe.it/scheda-ebook/julio-ignacio-gonzales-montanes/titivillus-9788893720427-554705.html (without pagination)].
[13] Nechutová, J. (2016). De non comburendo libros. Stylistické a rétorické prostředky Husovy polemiky. In E. Doležalová, & P. Sommer (Eds.), Středověký kaleidoskop pro muže s hůlkou; věnováno Františku Šmahelovi k životnímu jubileu (pp. 151–161). Praha: Lidové noviny.
[14] Nösges, N., & Schneider, H. (Eds.). (2009). Caesarius von Heisterbach: Dialogus Miraculorum – Dialog über die Wunder (FC, 86). Turnhout: Brepols.
[15] Podlaha, A. (1922). Soupis rukopisů metropolitní knihovny pražské, Druhá část: F-P. Praha: Česká akademie věd a umění.
[16] Ryba, B. (Ed.). (1948). Jan Hus: Quodlibet. Praha: Orbis.
[17] Šmahel, F. (2016). Alma mater Pragensis. Studie k počátkům Univerzity Karlovy. Praha: Karolinum.
[18] Titivillus. Wikipedia Contributors [retrieved in September 2019 from https://en.wikipedia.org/wiki/Titivillus].
[19] Walther, H. (1964). Proverbia sententiaeque Latinitatis medii aevi. Lateinische Sprichwörter und Sentenzen des Mittelalters in alphabetischer Anordnung (Teil 2). Göttingen: Vandenhoeck & Ruprecht.
[20] Zachová, J. (Ed.). (2011). Dicta de tempore Magistro Iohanni Hus attributa (CCCM, 239; MIHOO 26 A / Dubia). Turnhout: Brepols.