Revize národních mýtů Dušanem D. Pařízkem

Cílem příspěvku je analyzovat inscenační postupy režiséra Dušana D. Pařízka na příkladu tří vybraných inscenací: Wilhelm Tell, Schauspielhaus Zürich, Pfauen, 2013; König Ottokars Glück und Ende, Volkstheater Wien, 2019, a Die Hermannsschlacht, Schauspiel Leipzig, 2019. V těchto inscenacích se Pařízek snaží rekonceptualizovat stávající interpretační a jevištní tradici těchto národních mýtů v zemích jejich vzniku. Autorka studie nahlíží Pařízkovy interpretační postupy, zaměřuje se na dramaturgické úpravy textů, scénické pojetí a herectví. Reflektuje také kritické zhodnocení režisérovy tvorby. Jedním z cílů studie je nahlédnout Pařízkovu tvorbu jako apelativní a kriticky vymezující se vůči aktuálnímu politickému dění ve střední Evropě.

The aim of this contribution is to analyse Dušan D. Pařízek's directing method using the following three selected productions: Wilhelm Tell, Schauspielhaus Zürich, Pfauen, 2013; König Ottokars Glück und Ende, Volkstheater Wien, 2019, and Die Hermannsschlacht, Schauspiel Leipzig, 2019. In these productions, Pařízek tries to reconceptualise the existing interpretative and stage tradition of the national myths in the countries of their origin (Switzerland, Austria, and Germany). The author of the article examines Pařízek's interpretative approach, focuses on the dramaturgical adaptation of the texts, scenic concepts, and acting. She furthermore reflects the critical response to the director's work. One of the aims of the article is to view Pařízek's work as appellative and critical towards the current political happenings in Central Europe.