Básník tónů a lyrických zkratek : nad poezií Otakara Horkého

Studie představující básnickou tvorbu Otakara Horkého (1920−1981) vznikla na základě dlouhodobého literárněhistorického výzkumu. Nadějnou básníkovu tvorbu, zahájenou v polovině padesátých let 20. století příspěvky v Hostu do domu, násilně ukončil normalizační zákaz. Horkého tvorba se dostala ke čtenářům až v letech devadesátých. V reprezentativní podobě ji přinesl rozsáhlý knižní výbor Sestřička Poezie, který vyšel v roce 1999 péčí Klubu kultury v Uherském Hradišti a nakladatelství Refugium. Knihu edičně připravil Jaroslav Zapletal, který sem zařadil sbírky Havraní stříbro a Stínokresby a básně z pozůstalosti. Studie sleduje vývoj básníkova způsobu psaní od lyrických miniatur přes delší lyrickoepické skladby až po drobné ironické básně a aforismy. Její ambicí je zapomenuté básnické dílo nejen charakterizovat, ale rovněž interpretovat a kriticky zhodnotit.

This paper, which presents Otakar Horký's (1920−1981) poetry, is a result of a longitudinal literary-historical research. Author's promising work commenced in the mid-1950s and was violently brought to an end by a banishment in the period of normalisation. Horký's work has only been available to a larger readership since the 1990s. It was published in 1999 in a presentable form of an extensive publication Sestřička Poezie thanks to the Culture Club in Uherské Hradiště. The editor of the book Jaroslav Zapletal included the collection Havraní stříbro and Stínokresby and poems from the author's estate. The paper outlines the development of the poet's writing style from lyrical miniatures and longer lyric-epic compositions to minute ironic poems and aphorisms. The ambition of this paper is not only to characterise his poetry, but also to interpret and critically evaluate it.