K poetice aforismů Pavla Janíka

Studie K poetice aforismů Pavla Janíka analyzuje výstavbové principy Janíkovy aforistické tvorby, která žánr spíše diskurzivní povahy (a tím i blízký sentenci nebo gnómě) spojuje s poezií, tedy s rytmizací, jazykovou obrazností, poetickou hrou, nonsensovostí, mnohoznačností a mnohovýznamovostí. Jako významné označuje postupy "literační a transliterační", kontaminační, paronomázické, "falešně etymologizující", uplatnění paradoxu, významové i syntaktické zkratky, aktualizace pretextu, kvazidefinice (kvaziexplikace) a aluze. Janíkovy aforismy můžeme chápat jako formu intelektuální zábavy, jako formu uvědomění si skrytých vztahů a souvislostí, jako obrazné stanovisko-komentář umělce k dění ve společnosti.

The essay To the Poetics of Pavel Janík's Aphorisms makes an analysis of structural principles of Janik's aphorisms work, which associates the genre of rather discursive nature (just by this, close with a proposition or a gnome) with a poetry, then with a rythmisation, a language imagery, a poetic game, the nonsenseness, the ambiguousness, and the polysemy. It marks as important the processes which are "literate" and "trans-literate", contaminatory, paronomatiasic, "falsely etymologizing", those exerting a paradox, meaningful or syntactical abbreviations; also an actualized pretext, a quasi-definition (a quasi-explanation) or an allusion. It is possible to understand the Janik's aphorisms as some form of an intellectual entertainment, some way how to realize hidden relations or conjunctions, as a figurative statement – artist's commentary on a course of events within a society.