K otázce vlivu jazyka na jazyk : na materiálu českého jazyka

Otázka vlivu jazyka na jazyk se dostává v souvislosti s rozpracováním otázek jazykovědy znovu do popředí. V SSSR jí na př. bylo věnováno mnoho pozornosti i na diskusi o problémech substrátu. A. S. Serebrennikov tu zjišťuje dva základní typy vzájemného stýkání jazyků, a to t. zv. marginální (okrajový) styk a vnitroúzemní styk. Vnitroúzemní styk je charakterisován proniknutím větších mas nositelů jednoho jazyka do oblasti druhého jazyka. Obojí styk pak může působit podle Serebrennikova tyto jevy: a) objeveni stejných hlásek; b) přejetí slovotvorných sufixů; c) vznik shodných procesů změny jazykové struktury; d) vytvoření syntaktických kalků; e) zachování stejných rysů; f) přejímání slov; g) vznik sémantických inklinací, t. j . významů shodných s druhým jazykem. V. J . Abajev pak klade při zkoumání vývoje jazyka a zjišťování vzájemných vlivů velký důraz na dvojjazyčnost. Aktuálnost celé problematiky je patrná i z toho, že otázka vlivu jazyka na jazyk byla zařazena do okruhu tématiky slavistického kongresu v Moskvě. Je to v plném souladu se správným pohledem na jazyk a jeho vývoj . Při studiu vývoje jazyka je totiž třeba sledovat jak jeho vnitřní zákonitosti, vyplývající z charakteru jazykové struktury, tak i sepětí jazyka s životem společnosti. Je-li pak historicky doložen styk nositelů jednoho jazyka s druhým, nelze a priori odmítat ani možnost vzájemného působení jazyka na jazyk. Toto působení může být několikerého druhu; jde-li o jazyk staršího podrobeného obyvatelstva, mluvíme o t. zv. substrátu (na př. keltský substrát ve Francii), jde-li o jazyk zaniklého přistěhovalého obyvatelstva, mluvíme o t. zv. superstrátu (jazyk Franků ve Francii), jde-li konečně o jazyk obyvatelstva přistěhovalého a žijícího na témž území, mluvíme o t. zv. adstrátu. Všechny tři typy by pak patřily k t. zv. vnitroúzemnímu styku, chceme-li užít dělení Serebrennikova. Přesahy z jednoho jazyka - zpravidla příbuzného - by pak patřily k okrajovému, marginálnímu styku. Na českém území, pokud ovšem bude třeba s takovými vlivy počítat, je možno mluvit o přistěhovalém německém obyvatelstvu jako o adstrátu, marginální styk pak máme doložen mezi češtinou a polštinou a mezi češtinou a slovenštinou.