Liber naturae : (poznámky k dějinám jedné metafory)

Nazírání evropské duchovní kultury na přírodu (a patrně obdobně i na jiná ontologicky a axiologicky závažná jsoucna) nabývalo velmi často podoby jistých přirovnání, obrazů, metafor ne-li symbolů. Ty pak sice nemusely být myšlenkově zcela precizní a jednoznačné, ale nicméně byly velmi výmluvné a ve své názornosti srozumitelné, ba přesvědčivé: vyjadřovaly, jak si ta která epocha přírodu představovala, jak se k ní vztahovala jako k jsoucnu a hodnotě. Je přitom zajímavé (a historickofilozoficky i kulturně historicky poučné) sledovat, jak některé z nich, ač historicky pevně zakotvené, vklíněné do vztahového rámce epochy (s jejím vědomím, ideologií, životním způsobem a praxí), tuto svoji epochu přežívaly, ať už slovně či doslovně, avšak přizpůsobujíce svůj obsah novým situacím, anebo co do smyslu, vynořujíce se pod novými termíny, ovšem v podstatě zachovávajíce svůj význam. Chtěl bych to ukázat na obrazném výrazu "Kniha přírody".