Obrazy asimilace a sebeuvědomování Židů v prózách Vojtěcha Rakouse a Oty Pavla

Studie analyzuje a srovnává literární obrazy asimilace Židů na českém venkově na konci devatenáctého a v první třetině dvacátého století v povídkách a črtách Vojtěcha Rakouse (nar. jako Adalbert Österreicher, 1862–1935), které žánrově navazují na povídky z ghetta (Ghettogeschichte) a obrazy židovského sebeuvědomění v období po šoa (holocaustu) v autobiografických a rodinných příbězích a črtách Oty Pavla (nar. jako Otto Popper, 1930–1973), jež rozvíjejí a modifikují původní autorovo publicistické zaměření na portréty vnitřně nejednoznačných osobností. Oba autoři, vědomi si osudu pronásledovaného národa a jeho pokusů o soužití s většinovou společností, používají odlišné literární postupy, avšak v podobné základní dikci, která navazuje na tradice židovské literatury a zároveň vede dialog s dobovými tendencemi v literatuře a umění.

The study analyses and compares the literary images of the assimilation of Jews in the Czech countryside at the end of the 19th century and in the first third of the 20th century in the short stories and features of Vojtěch Rakous (born Adalbert Österreicher, 1862–1935), which follow the genre of short stories from the ghetto (Ghettogeschichte) and images of Jewish self-awareness in the post-Shoah period in the autobiographical and family stories and features of Ota Pavel (born Otto Popper, 1930–1973), which develop and modify the author' original journalistic focus on portraits of the internally ambiguous personalities. Aware of the fate of the persecuted nation and its attempts to coexist with the majority society, both authors use different literary methods, but in a similar basic diction, which follows the traditions of Jewish literature and at the same time leads a dialogue with contemporary tendencies in literature and art.