Příspěvek ke konceptualizaci obsahu sebepojetí

Od dob Williama Jamese (1891), který stojí u počátku psychologické analýzy "já", zůstává problematika obsahových a procesuálních aspektů sebepojetí trvale v zájmu jak psychologů osobnosti, tak psychologů sociálních, klinických a v posledních letech zvýšenou měrou i psychologů pedagogických. Výsledek percepce a hodnocení sebe sama - jak by bylo možné zjednodušeně obsah sebepojetí osobnosti vymezit - je produktem sociální interakce člověka. Přitom je velmi důležité, jak člověk svoje vztahy k druhým lidem vnitřně zpracovává, protože právě v tomto kontextu se utváří i jeho vztah k sobě. I když nejde o jediný klíč k pochopení zákonitostí fungování lidské psychiky, je nesporné, že zejména při snaze porozumět vědomé autoregulaci osobnosti mají poznatky od obsahu sebepojetí značnou explanační hodnotu. V našem sdělení si nejprve povšimneme některých podnětných úvah o psychologické analýze obsahů vztahovaných k "já". Na ně pak navážeme vlastním pokusem o výkladový model obsahu sebepojetí osobnosti.